* * * 19)

Je zas den,
všední korálový,
Den jako ulitý z vosku.
Slunce jej rozehřívá.
Chvění mozku se zastavilo
a možná mi dovolí ponořit se do myšlenek.
Navenek to vypadá jako umírání,
jenže kdo umírá s nataženou dlaní.
Nechte mě žít, tak jak jsem zpustl.
V hlavě mám kabaret, nic proti gustu
a chvílemi mám pocit, že jsem již klinický případ.

Duševně pojít za živa.
Stále jen čekám
a nic se nerozezpívá.
Kdosi ve mě přetrh' strunu.
Zůstalo jen hlemýždí tempo
sny
    a strach z existence.
    Tence jen zpívat
                   aspoň jen tence.

                                 20.4.1986