Oživená svitem luny

Třeskutou zemi v chladu cítíš - uléhaje
přivoníš ke stvořené hlíně z těl prapředků
kde zanechal tam hrobník u pěšinky do očistce
černou díru chrlící růženec za růžencem...

Vím, zebou tě chodidla, však srdce tluče na míle
posvátnou nocí vzlíná se přepestrých barev rej
Vyslyš cos o vlnobití jižních moří - a vstaň zas!
v náruč lidského tepla a ztepilých kondorů andských...

Vzňal se měsíc v poli ze stříbra - už dech došel mu
tvé prsty vrostlé do kořenů bříz, kde topoly spočinuly
teď volnost zrozená z větvoví jasanů okovy přervala, neb
věděla o pustých hájích doutnajících hvězdným prachem...

Havraní čerň snáší se nad hroby co bez jména jsou
ty mechovou paží utíráš slzy démona se stihomamem v očích
však loučení má jepičí život - a miliony světlušek planou
vítej doma - na planetě Zemi, učeš si kadeře a zazpívej mi...

Mozartovu lacrimosu...