Holubička

Holubička

Anotace: ...Napsaná před více než rokem - v jednom z nejhorších období mého krátkého života

Zvedám perutě z perletě bělavé,
Dávám sbohem lásce a klidu,
Snad sejdeme se někdy ve snech ,
Na stezkách věčného míru.

Dávám sbohem, zaplachtím křídly,
Odlétám pryč s kyticí v zobáčku.
Z očí mi stékají potůčky slz,
Miluji tě…Ale vždyť to ty víš, miláčku.

Podzim již přichází,
Nutí mě k daleké pouti.
Podléhám, odcházím,
Za pár minut se mi celý svět hroutí.

Stromy holé, smutné jsou.
Listí padá z nebe.
Proč se mi bolestí srdce svírá?
Mám v něm přece jen tebe.

Tebe ztrácím, na věky věků.
Stále smutněji mi po tobě je.
Už jsme každý na jiné straně…
Loučení..prosím, ještě ne.

A tak krouží v podzimním větru holubička s kyticí v zobáčku.
Přeci jen…Život každého z nás, nemusí hned viset na háčku.
Nač je smrt?Aby nás strašila?
Nebo snad…..aby jedna bílá holubička v zázraky i dál věřila?
Autor Milady, 16.03.2007
Přečteno 299x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

To je mi upřímně líto, že se máš pod psa =( Přeju , ať se to co nejdříve zlepší!To ano, o smrti se dá pouze polemizovat , ale žádné 100% závěry z toho zřejmě nikdy nebudou.Jinak mockrát děkuju...

16.03.2007 14:30:00 | Milady

líbí

já mám dnes náladu pod psa takže se nediv:-))(tím však nemyslím že mě tvá básen v té náladě ještě utvrdila ne to ne jen jsem přemýšlela o 80%) smrt toť věčné téma na dohady smrt je a nedá se nic dělat

16.03.2007 14:26:00 | whiolet

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel