ztracena

Ztrácím se ve vesmíru
nebo jsem zakopla a padám?
do tvých temných očí

je to vesmír,nebo jen ty samotný ?
dokázala jsem se na sen namotat
již nedokáži rozpoznat,
co je pravda a co fikce

ztracená na louce plné motýlů
co hoří jako z papíru
věřím v tenhle sen
ztracená v jediný okamžik,nebo snad den ?

naprosto bezmocná,jako ještě nikdy
kdo shodil mě z útesu a čekal že poletím .?
kdo potrestal mě svým prokletím?
tak kdo to byl,řekni mi kdo
o co ti vůbec tenkrát šlo

proč máš tak děsivé oči
proč jen je tvůj úsměv žraločí?
proč jsi takový a ne jiný,
když nesnívám,mívám vidiny

stále dokola se ptám
kde máš ten seznam
kdo jsi a čeho si žádáš,
jestli pak stejnou otázku si pokládáš ..

ty jsi ten neznámý o němž se mi zdává
nechápu,jak sen realitou se stává
snívalo se mi o tobě
samé noční můry

snívalo se mi,že v myšlenkách tvých se ztrácím
že černou barvou krvácím
srdce z kamene,ale byl to jen sen
jsem tebou uchvácena

ztracená v sobě samé
která z nich říká ti pane?
fascinovaná tvou pavučinou lží
jimiž dostáváš mě do potíží ..

jež na mě pleteš jako nějaký pavouk
odporné to zvíře
čistý hnus
či je to jen další tvůj pokus?