Snoubení
Snoubení
Rozpraskal obzor roklinami,
v nichž touha utonula dnem,
krajina časem zmedovělá
provoní hřbety jabloní,
když pláčou z dlaní varhanami
ševelí štěstí listopadem,
něha v papilách znachověla
i tlení zjemní v souznění.
V klávesách chladem sáh soumrak řek
pro nahé paže v tělech bříz,
hlína ti šeptá své jinotaje,
jablko skrývá první hřích,
svatební vábení v závojích milenek
do sítí padlých snících míz,
kde láska vchutná dálné kraje
v podkřídlí jiřiček jihne jih.
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Forma a obsah, Dichtung und Wahrheit. Tip nejen za krásnou aliteraci na konci.
11.11.2021 20:21:49 | Kaprikorn
Tvoje básne sú ako bzukot drobných včiel,
plné jemnosti a pravdy, nevtieravo krásne, neprvoplánovo podmanivé...
03.10.2021 08:59:52 | gallatea
Děkuji Ti, milá Gallateo, těší mě Tvé vlídné navštívení i to jak na Tebe básně působí. Je mi ctí.
04.10.2021 00:18:39 | Akrij8
Jen tak si vyjit, a přesně zapadnout do času, takto snoubit a čarovat umíš Jirko jen ty.
02.10.2021 23:30:29 | Vivien
Magický čas... Vždy jsem ho chtěla jako dítě vytěsnit, až teď chápu jeho nevyhnutelnou důležitoST...
02.10.2021 22:32:58 | Malá mořská víla
Děkuji , má milá Vílko mořská. Snad časem se naučíme obsáhnout všecky krásy života a docenit je.
03.10.2021 02:15:20 | Akrij8