Rozdrobené chlebové kostky
Rozdrobené chlebové kostky
Pronajal sis cizí dlaně
a teď v nich stavíš domovy pro lidi co vrhají stín směrem k opadaným stromům
vytváříš tak místa kam lze položit hlavu
a kde lze vyslovit slova žijící s křehkostí promrzlých baletek
jednou týdně se všechny ženy zvednou
otevřou okna
tiše přivolají podzim
zhasnou světlo nade dveřmi
a za práh bolesti zametou tvé jméno
když položíš ruku na správné místo
a zatneš pěst tak akorát
nahmatáš teplo, otisk starých citů, klíč, rozpáraný svetr, čajovou lžičku
přemýšlím
možná
možná nestihnou ani prostřít k večeři
vždyť už teď se na talíři hromadí na kost ohlodaná podstata přiznání:
ze střídky čerstvého chleba pořád neumím vyčíst zdroj smutku
a když ulomím kus a vložím ho cizinci do úst tak najednou nevím
jak dlouho se takhle dá žít.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
