Smrt

Nikoho kdo by se jí nebál neznám,
i já se jí bojím, ale já to přiznám.
Je zlá a zákeřná,
ošklivá a vražedná.

Utíkáme před ní,
jako před povodní.
Bojíme se jí jako čert kříže,
ale každou vteřinkou je blíž a blíže.

A když života si přestanete vážit,
to nedělejte, lepší je to zvážit.
Nikdy nic se nedá opakovat,
a není radno s tím provokovat.

A když jsme trošku starší,
strach je tu zase další.
Že pro naše blízké přijde si,
a je i s kouskem našich duší vezme si.

A když nám klepe na dveře,
a volá nazdar večeře.
Tak smlouváme a prosíme,
a k čemu nám to je, vždyť ví že se jí bojíme.

A když odejdeme spolu s ní,
už netrvalo by to mnoho dní.
Naší blízcí rozloučí se s námi,
a nepřátele začnou o nás šířit zlé fámy.

Ale nám už je to jedno jen,
nespatříme už další den.
Na snech našich roste tráva,
to proto že byl už z nás dědek a bába.