Červená

 

 

Pamatovala si pohled

ukrytý do vrstev vnímání. 

Pamatovala si

společné stopy v písku

otisklé v jejím snu. 

I hrubozrnost vzpomínek ostří,

o kterou si propíchla duši

svého kola, nebo to byl 

jen trn včerejšího setkání?

Pamatovala si chvění

oblázku po rozednění... 

Už se neotočí,

nezčervená,

slibovala si, 

nikdy se nepodívá

směrem

okružní jízdy,

nezalapá marně po dechu. 

Protože by jí to příště,

mohlo zlomit srdce. 

Až je potká zase pospolu.