Ke stejnému člověku

Neodcházej
Zní
Když se mezi dveřmi naposledy ohlížím
Abych si zapamatovala
Co všechno nechávám za sebou
Květiny na stole
Nedopité víno
A přeplněné skříně

Vrať se domů
Mi zní v hlavě
Když klopýtavě přeskakuju díry v dlažbě
Prší a podzim se hlásí o slovo
Tabák navlhnul
Jako moje prsty
Na které by varhaník mohl při nedělní mši hrát Beethovenovy symfonie

Návraty jsou v nedohlednu
I když moje ruka nese tíhu diamantů
Která symbolizující nekonečno neslibuje nic než výměnu jména
Co nikdy nebylo a nebude jen moje

Prodáno místo ano je prý zklamáním
Ale utešovat se můžeš tím
Že nás rozdělila láska
Ke stejnému člověku