Lahev

Láhev,co dávno je dopita
bolest,jenž na srdci je vyryta
krev a slzy spojují se v jedno
v pokoji najednou je dusno

první doušek...v hrdle mne zapálí
vzpomínám na tebe,jak jsme se nasmáli
mám prázdnou sklenici
nahodila jsem udici
ve váze kytici
od neznámého muže
odhadl mne správně,jsou to růže

já ale zajímala se jen o tebe
oči moje jsou tak skleněné
najdu dnes pravdu ve víně..?
pamatuješ ještě,jak nám bylo hezky ?

poslední kapka v lahvi
zavírám ji jak džina
před zimou chrání mě umělá kožešina
kéž byl by v lahvi džin
splnil mi má přání
má rouška před okolím mě chrání

má bublina,co vytvořil jsi ty
unesl jsi mě z reality
srdce mi buší,jako bys hrál na bicí
jak bude to dál,nechci házet si mincí...

dopité víno
nechci už otevírat
další flašku plnou upřímnosti
neber to jako hloupou frašku

nikdy neměla jsem tě dost
i přes to žes působil mi starost

chci usínat v heřmánku
chci lehnout si do růží
s úsměvem na rtech usínat
tobě do očí zasněně se dívat