Na jazyk ti usedá pachuť medu mrtvých včel

Táhneš s sebou na vodítku svá stará zranění
jsi celý rok pryč
a najednou máš ve tváři obrysy věcí držících tě daleko
na jazyk ti usedá pachuť
medu
mrtvých včel

zdejší krajina si potrpí na hlášení o tom jak se ti daří
pokud půjdeš celou noc a zahneš za roh pekárny která voní cukrem a moukou
nebude tě možná už nikdy považovat za vlastního

je lehké přikládat význam tam kde cítíme bezpečí
projdu ulice, obchody a prolistuju všechny knihy v antikvariátech
ne
nezůstala po tobě ani nejmenší nehmotná památka

jsou čtyři hodiny
odbíjené potleskem holubích křídel

ve vzduchu je lehce cítit barva čerstvých novin
úplně dole je malá zpráva o tom že tvá stará zranění jsou plachá a žijí dole u řeky
píšou že plástve jsou prázdné
a za celou redakci dodávají že až zase uběhne celý rok
tak věří
že se přijdeš rozloučit.