Kost(i/ra)

Zlomená jak kosti v těle,
Cítím se jak v temné cele,
Společnost mi dělají krysy,
Ožírají, co žilo kdysi.

Nebráním se, vždyť nemám vůli,
Lodě rezignace už vypluly,
Nechat se sežrat, ať zbyde jen kostra,
Když už smrt, tak stylově a z ostra.

Bez svalů a masa ruka,
Na vězeňské dveře ťuká,
Otevře kat, vidí, že dílo jest dokonáno,
Pak jde v klidu spát a bez výčitek vstává ráno.