v předtuše
netušeného
zázraku
rodícího se
schod
po schodu
krok
za krokem
posbíraného
větrem
rozestlané
tišinou
přiváté
zrno
rezonujíci
stěnou klasu
oddělené
od plev
slyšíš
v uších zní ti
píseň procitání
se vším a se všemi
zasiješ
z toho co dnes
sklízíš
jsem ji četla už v noci... ale nechala jsem si ji ještě na ráno... krása a já děkuji, že můžu číST zdeni*
25.10.2021 09:53:00 | Sonador
Líbí se mi Zdeni tvoje krásná poezie. :)
Vždy si v básni najdu nějaké moudro.
25.10.2021 09:46:07 | Isla