* * * 34)
* * * 34)
Sbírka: Vzdoromládí
Kamenovali intenzivně nehledíce.
Krvavý cár člověka jak zlomená svíce
do tmy se propadal
a roztékal se do kaluží.
Šlapali, dupali, pochodovali
v opozici proti svitu slunce.
Dech v beznaději, láska v zvrácenosti
sledovali oněmělé jejich kroky.
Stáhli rolety. Pozhasínali světla
a zpoza rohů s obavami
vyhlíželi drtící uctivé stroje.
13.-17.6.1986
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Já v té době byla opravdu malá holka, začínala jsem háčkovat, vyšívat, v kočáře kromě několika panenek vozila koťata a králíky...teď vidím, jak se doba změnila.
Většina těch zpoza rolet vylezla a ten krvavý cár člověka se naučila bez povšimnutí překročit. Mně to tak alespoň přijde.
25.10.2021 09:17:34 | Dreamy
Bylo to stejné a Stálo to ještě víc za houby. Tak máš z té doby aspoň to háčkování. Já vzpomínky, jak jsem se netrefoval samopalem na plechové figurky...
25.10.2021 09:43:36 | Jan Kacíř