* * * 35)

Mlčím, slova mi brání promluvit.
Bojím se věty, která rozpustí
            vánoční okamžik doteku těla
            nemohoucně se se mnou
                                         propadajícího.

Slunce otvírá okna
a zastýlá nás spolu s peřinami
na patřičně život abstinující místa.
V tramvaji v chuchvalci obelisků
zapomínám vlasy noci.
Pomoc nepřichází.
Naděje zůstala zavěšená na klice s klíči.
V pohledu na vlastní nohy
je hrůza, že tento krok byl poslední.

   17.6.1986