Nevím,jak bych ti poděkovala............

Nevím,jak bych Ti poděkovala,
za básničku,která smutně zněla.
Kdybych hádky rodičů neslyšela,
určitě bych u ní i plakala.
Jenže slyšela,
takže dost jsem se nabrečela.
Nikdo mě neutěšoval,
nikdo mě nepoučoval.
Žádný člověk se nedokázal vžít do mé situace,
která nenesla šťavnaté ovoce.
Jen mi všichni radili,
aby si to rodiče sami vyřešili.
Ale to nešlo jinak,
nevěděla jsem,co bude a jak.
Teď už to vím,
a budu radši skládat svůj nekonečný rým,
nežli si otázky na sebe klást,
jestli plakat,či city své krást.
Nevybrala bych si ani jedno,
všechno by to vyšlo na jedno.
Ale jedna věc mi stále chybí,
kvůli které dělám neustále chyby.
Je to mocný cit kluka k dívce,
jeho symbol se maluje ve škole po lavice.
LÁSKA,je opravdu záhada,
se kterou je těžká věda.
Takže Ti děkuju moc
za tvoji utěšující moc.