Sbírka: Vzdoromládí
Zatím, co mi stydne káva,
poháněn bičíkatými spermiemi
obcházím tři syfilitické madony,
které se tomu ještě smějí.
Zatím, co se mi třese ruka,
do které uchopím kornout milosrdenství,
jež není dáno chladem
ale pohledem
plným kanárčího zpěvu.
Zatím, co se ulice prolamuje do paprsků
a domy žhnou jak plotny domácích sporáků.
V mém hltanu začíná doba ledová.
Tři rozesmáté klečí před psacím stolem
a místo diagnózy se ozve:
"Doufám, že nejste těhotná,"
matka, dcera a duše splynuly
a odešla s pláčem.
Den zčernal jako vlasy za kornoutem.
Hvězda kormidelnice spadla tak rychle,
že jsem se nestihl rozhodnout,
co si mám přát.
Zatím, co mi stydne káva.
25.6.1986