Eroticky morbidní důstojnost

Vidím velký rozkvetlý strom,
ležím pod ním už drahný čas.
Občas udeří blesk a hrom.
Ovšem na očích mám zaschlý maz.

Rty už mi dávno zeschly,
tvář mi bělostně pobledla
a prsty mi nenávratně zeslábly.
Krása mi,ale přirostla.

Má pleť je teď pěknější,
úsměv líbeznější,
pohled vyzívavější
a zadek .... rozbředlejší.

Ležím tu sám a nahý,
jen kapky rosy mě něžně líbají.
Poté přijdou plži,
co rosu ze mě slíží.

Krev už mi v žilách neproudí
a tak mi přirození ....
mé přirození!
Už se nikdy nestopoří.

Břicho se mi vydouvá
pod tlakem hnijících střev.
Penis mi uhnívá
a ve mě roste hněv.

Do zad mě kouše hmyz
a hlavu mi olizuje zvíře.
Snažím se zařvat:"Zmiz!"
Místo toho mě do tváře hryže.

Červy mi rozkládají prsa,
z břicha mi trčí střeva
a tak končí má krása
na tomto světě mě už není třeba.

Tak končí má krása,
tak odcházím z tohoto světa.
Už vynášejí mě z tohoto lesa
a na mě dopadá více světla.

Ptáci nade mnou krouží
já však nechci již....
nechci již....
do hrobu mě už spouští.

Do rakve mě zatloukli
a teď hlínu na mě hází.
Peckou mě obalili
a jako semínko sází.

Párkrát zaprší
a kamenný pomník tu vyraší.
Já však jenom kost už jsem,
ale člověk pořád jsem.

Důstojnost pořád mám,
tím,že člověk mohl jsem být.
Žiji pořád dál....
Navěky chtěl bych tu být.

Žiji!Žiji pořád dál.
Ve Vaší paměti místo mám.
Ve Vaší mysli budu stále.
A tak Vás i milovat dále.