Mno

Proč se mě zase ptáš, proč pořád píšu smutně.

Tak vžij se do mý kůže, taky uvidíš jen šedě.

A když mi je zrovna dobře, nebudu ztrácet čas psaním.

Užiju si okamžiku, tak za ní zas běžím.

Přes všechnu snahu, stejně se v tom radši utápím.

Vlastně to ani nechápu, vždyť to za to nestojí.

Tak k čemu tu námahu, když mi to ani nesedí.

Proč se zase hádáme, je to tak zbytečný...

Zmizel nám úsměv, oba furt smutní.

Problémy necháme vyzrát, je to tak přece lepší.

Je to fakt super, následky neexistují.