v těsném sledu

včera...
...včera jsme si podávali ruce
a už teď si nepamatujem,
co jsme si při tom mysleli.

možná
máš nějaké zprávy
o hejnu divokých husí,
co jsme včera viděli,
víš, kudy dnes letí?

(dnes je v kurzu mluvit s duchy.)

a prodnešek
je mé tělo lampionem,
dnes v noci
si usteleme
přesně uprostřed
mezi mocí a slávou
a bídou a opovržením,
přesně uprostřed,
jako se dnes snaží všichni.

k ránu se potkáme
na přistávací ploše,
pak ti mezi lopatky
nakreslím křídou bílý kříž
jako znamení,
že stále nevíme,
co jsme to po sobě
navzájem chtěli.

struny na kytaře
naladím
na křehkou melodii
monotónních zítřků.
ani zítra nás nepustí k oknu,
ani zítra s námi nebudou zpívat nahlas.

a přeci,
jsme jen zmutované stroje
na přeměnu kyslíku v oxid uhličitý.
pouštíme se do věcí,
pro které nejsme určeni.

ty jsi kurátor té výstavy
a já kleptoman.