Sláva hvězd

Kočkoval jsem se s múzou
abych odstranil nános konzumu a komfortu
a přinesl poselství doprostřed chaotické vize nekonečna,
šaškoval jsem mezi všemi těmi zbabělci, lůzry a idioty
na rohu ulice, kdy myšlenky přeskakovaly
tempem nehynoucího světla
a planety dohlížely na můj kurz
a snažily se mi přiblížit chvost nedokonalosti k obrazu svému
a
já plakal nad pracujícím lidem,
zdrhajícím stádem kopytníků,
přepychem lesních skřítků
a kreslil plány slov do osnov a řádků
a nechával se inspirovat láskou, bolestí, bídou, leskem,
vyvolával duchy města, které nelze vrátit zpět
snil a bdil a mluvil a spal a trávil a zářil
a zpíval s ranními ptáky při pochůzce
po nočním rejvu zkamenělosti
o páté ráno zbouraný alkoholem
a deziluzí
a hledal stopy štěstí
a boural vlastní omítky
a obnažoval zdi až na kost, kde jsem spatřil
prvotní hřích ve své nejšpinavější podobě
byla to má duše a já se snažil,
- opravdu jsem křičel snahou -
o zvuk bubínku svědomí, který mě vrátí
zpět do lůna, do tepla přírody, do matčiných prsou
do naprostého klidu a svobody a
z ptačí perspektivy jsem slídil po
ošklivosti chodníků a zaschlém bahně na trávnících …

***

Zbytečně jsem nerozuměl věcem a čím víc
odhaloval události, tím byla pravda nudnější
a stála na prahu nudistické pláže
samoty a stesku.
Stačil doušek porozumění a
sladké vůně dnů, kdy
mytologická spása obnažila moji slabost
a já pocítil dech jasného záblesku naděje
a šel jsem za ním, nechal se vést za ruku
a tančili jsme v oblaku snů …

***

Intimní kolekce dovršila svůj účel
a půst se ukázal jako důkaz víry
neblahý pocit zmizel a
zůstala čistá krystalická
afrodiziakální nehynoucí sláva hvězd