Čarovnou smyčkou straní se
zítřejší bezbarvé době.
Brání se bleskům,
a smrt-
přináší mu svítání.
( čas snáší křídla padlé sojky )
V pokoji šeptával tajně
modlitby prastarých předků,
slovíčka,
jak květy modrých pomněnek.
( mámí nás vůně jehličí )
Ztrácím se v mandalách
Tvého zatmění,
a přece s Tebou-
cítím se méně zraněná.
( zbyl mi jen tikot hodinek )
Dneska mám nějak extra chuť na poezii... všichni píšete brutálně dobře!!
12.04.2007 12:16:00 | Metcheque
... a mně se líbí ... bacha na rytíře ... někteří jsou loupeživí ... ;-)
05.04.2007 20:46:00 | JardaCH
je to takové líbivě naivní,ale závěr je realistický a důvěrný...závěr se mi líbí
17.03.2007 19:38:00 | grygaruv atelier