Dusno

Čůrat při stojce na rukou volně do prostoru
o tom je život …
Zvrátit nemožné alespoň do ohebné pravděpodobnosti reality.
Páchnout a vonět, střídavě mezi prašnými ulicemi
z betonu a šedi.

Jak odhadnout balanc mezi zhroucením nad tíhou skutečna
a povznesením se nad lehkostí bytí?
Když vše kolem je mrtvé a apokalyptické jako ošoupaná vize na LSD,
je třeba zasadit semínko života uprostřed vlastní jedinečnosti a jeho ovocem
nasytit co nejvíce krků.

Břemeno mužovo, ochrana ženy a cit dítěte
v nekonečné spirále historie
mezi hierarchií lidských tam tamů a melodií
zvučících jako průvod slonů a dusot kopyt
šustících jako ocas kobry.

Plané řeči jsou polité medovinou,
uvařené za úplňku ve jménu bezejmenného.
Nectít pravidla je zneužitím odpovědnosti,
naříkají, zatímco plaší nad devastací planin.
Je klíštěti líto jeho vampirický úděl?

Pláčou lvi nad svou kořistí?
Je chod věcí dán náhodou, nebo je náhoda pouze fyzikálním jevem?
Svobodná vůle je dar, který nejde reklamovat,
protože nemáme paragon.
Přesto je daň dávno odvedena.