.
Bohem rozdýchaná
nehmotně vane hmotou
a nesmrtelně ševelí
rozpuštěná v bezčasí
.
potichounku stoupá v souřadnicích
ze smrti do života
.
Jsem jako kluk psal malou povídku "Mraky duší." Na nebi mraky bílé, jsou čisté duše a ty černé - podmračné, duše provinilé. A Bůh s větrem tmávé po nebi prohání až tak, až vyždímají se v potu deštěm, a zkrápí zem. Tím splatí své darebnosti zemi, která je v dobré víře zplodila.
Tak mně to tvé dílko nostalgicky připomělo. A ze své, mírně lidsky světle sivé duše, Ti za vjem děkuji. Máš to i s pěknou pointou*
30.11.2021 19:18:11 | šerý
díky šerý
že jsem tě vrátil mě těší
vona to není žádná legrace
uchopit a pochopit duši
30.11.2021 22:26:21 | Yry