* * * 49)

Říkal jsem si:
Nesmíš ztratit tvář.
Padaly na mě saze a kvílení výhybek
a v tu chvíli jsem cítil,
jak se můj úsměv mění v škleb.
To, co vyprávělakola kolejím,
jsem cítil a stál jsem v pozoru
a naslouchal moudrému fekalizmu, 
který mnou mlátil o zem
a natáčel mě na světové strany.
Ano. Stál jsem hluše a němě
a květiny začaly prorážet kůrku země
a já je zašlapoval zpět
                      pořadovým krokem.

                              7.10.1986