Vločky

Stojím, a zvolna padá sníh

ta bělostná krása ukrytá v oblacích. 

Dopadá na kůži

nechladí, netaje.

Vítr z nich nafouká

v krajině závěje.

Zima je krásná 

jen nesmí v těle být.

To přišel by

pak věčný klid.

Nechci klid, sníh netaje

Oheň se ukrývá,  sníh v vodu roztaje

Až přijde jeho čas. 

Teď vločky 

tvary různé a jiné

Jak chutě

krajinu něžně halí.

~☆~