Chvíle, kdy hlaveň dráždí patro mých úst.
Pocit té nutkavé potřeby spolknout kulku.
Stejně jenom chladně železitá příchuť.
Citová anorexie, zvláštní to půst.
Technický knockout, prej čas na osobní růst.
Nemusíš mi říkat, já to vím.
Že píšu pořád o tom stejným,
Že nic neměním.
Myslíš že to nevidím?
Občas si myslím,
že se v té kaluži utopím.
Ale co mám dělat?
Jsem jak ve vězení.