Jan Skviřín: Dveře

Ta stará vrata,
černá od fermeže,
na zrezivělém kování
vrzající dveře.

Otevírají se do hlubin
tisíců vzpomínek,
ze suchých semínek,
které kladls na záhony,
kde kvetla bazalka a měsíček.
Do záhonů plných dávných vůní
ze všeho koření života.

Ty dveře, za nimiž
snad jednou potkáš Godota
a Vesmír plný hvězd,
který prach tvůj
zase
bude
nést.