Moje Praha

Je ráno a v polospánku.
Město ve spoustě plánků.
Houkačky a kolony.
Mě to vůbec nevadí.
Den zní a napraví.
První káva mezi slovy.

Dívám se po okolí.
Snít už se nedá.
Obloha němá.
Bez slunce, bez sněhu.
V srdci koledu.

Dýchám oxid uhličitý.
Můj mozek paličatý.
Do posledního dechu
věrně Ti budu psát větu.

Ty Praho má.
Já v Tobě nalezená
a krásně schovaná.
Ulice jsou plné anonymních lidí.
Mě nic nesvědí.
Neřeším, jak brumlají a hašteří.
Je den a příšeří.

Dobré slovo zavětří.
Ach tady jsme bratři.
Ať každý žije, jak se patří.
Matičko, dobré máš srdíčko.
Na té lavičce dopiji si kávu
a Tobě provolám slávu.
Zrodila jsi mě,
chlácholila
i vodila z průvanu.
Jsem s Tebou a zůstanu.