Niagáry noblesy

Nemám cigáro,

došly mi a nový sem si nekoupil

Protože jsem plánoval dnes přestat

můj stopadesátej pokus letos

Čekal sem celej den než příde noc

protože noční poezie je jediná, která  má smysl.

 

Ten obřad je proveditelný pouze teď

rozřežu hrdlo panenské kozy

Vypiju její krev smíchanou s heroinem

a pustím si video pitvy plic kuřáka.

 

Čas na psaní

v ich formě

Jsem odhalen až na kost

v době internetu

Sem se obnažil až do naha

znají mě, čtou moje myšlenky

Kamkoli přídu, cítím jejich pohledy

slyšeli už o všech mých sračkách,

Vídali moje excesy, byly u mě doma

vědí o mně všecko

Musel bych zemřít a znovu se narodit,

abych opět získal anonymitu.

 

Vědomě jsem porušil pravidla,

paranoia neznamená pouze to

Že nevěříte ostatním,

ale nelze věřit ani sobě

Svýmu vlastnímu úsudku.

 

Mozek je největší amatér

ztratil kontrolu nad sebou samým

Promlouvá ke mně

vylejvají se mu hormony a chemické tekutiny

Na všechny strany jak z rozlitého kafe

fikce se mísí s realitou

Sny s vědomím a příběhy se vzpomínkami

„Kámo zachraň mě,

sem jako v erekci a nevím, co s tím“

netuším, co odpovědět mozku

když to nevyřeší on,

já určitě ne.

 

Přistihl jsem sám sebe

jak nedýchám

A chytil sem ten okamžik

kdy tělo a vědomí usíná.

 

 

Jakoby se zjevil pan Morfeus

nad mou postelí

A pouhým dotekem vypnul mě

i moje vědomí.

 

„Ale do podvědomí jen tak nelze,

stojí to moc.“

 

Kolik jste ochotni dát,

za odpovědi?

 

A zdály se mi hrozné sny,

nechutné noční můry

David Lynch nemá páru co je melatonin

ale jeho filmy stejně žeru

No a viděl sem všechno

brutální a

Perverzní

a zvrácené

A plakal jsem, protože sem nechápal,

kde se to ve mně bere

a

Proč

?

Nejhorší byla velká obří kunda, na které rostli malí pinďouři.

 

A proč se všechna ta bolest nedá zastavit?

a musím jí posílat dál

Plnit ten zlomyslný plán

nenechat to v sobě

Nasrat to do chřtánu druhejm

v sobecké nevzdělané touze

Po porozumění.

 

No a ženský?

pche, tím bych hravě zvládl

Ukončit tuto tragikomedii

spíš nebyly, než byly

A kolik sem jich mohl mít

a kolik jich chtělo mě

A kolik jsem jich chtěl já

a kolikrát sem byl na rande

S dívkou, co sice byla ošklivá,

ale měla hezké srdce

A kolikrát jsem sjetej šukal přímo na parketě?

to ví jen Ony

Těch pár, o kterých sním

a na které vzpomínám,

Když je tma

a město je prázdné

A pouze já chráním svojí ulici pohledem z okna

pokuřuju cígo a vzpomínám

Na ty slečny, ženy, dívky

které prošly mým životem

Přesto mě minuly

a já jsem furt sám

A nemám na to vyřešit problémy světa,

fakt ne.