Sbírka: Vzdoromládí
Lampička ve tmě má daleko k přísahání.
V dlaních jsem držel její světlo
a propouštěl je mezi prsty.
Dopadalo na polštář mezi vlasy.
jež hořely a pálily a vysmívaly se.
Chtěl jsem se jich dotknoust.
V rukou jsem měl kostku ledu.
Pouliční lampa tichá je.
Bez komentáře se vyprázdnily kroky.
Tma neukryje tvář.
15.10.1986
Světlo a tma, jsou dva dravci a jeden druhého požírá. Nepotřebují hovořit. Den má vše "jasné" a diskrétní noc o to nestojí.
16.12.2021 16:24:25 | šerý