Křídla

Nastal čas, kdy opět rozpínám svá křídla.

Nejsou to křídla anděla, který ve mně dřímá.

Jsou démona, který k životu se probouzí, 

k nemravným činům mysl mou popouzí.

Anděl žalostně volá mě k sobě zpět.

Pláče a prosí, nechť nechám démona odletět.

...

Je mi líto, je přilož pozdě, ovládl celé mé tělo,

chce, aby dělalo to co dělat by chtělo.

Co je na tom zlého, alespoň na okamžik mimo realitu žít,

každý z nás má temnou stránku o které může snít.

...

Tak prosím já Tebe Anděli,

schovej svá bílá křídla na chvíli.

Zavři oči nebo se otoč vzad,

vrátím se k Tobě jednou...snad.