Tuna poezie ležící na mých bedrech
ty básně budoucnosti, co musí být sepsány
z prázdného prostoru doluji slova a verše
zhmotňuji na papír bez jediného zásahu myšlenky
hluboké a niterné eposy zbožnosti a lásky
básně pro mou dívku, pro mou ženu, pro matku mých dětí,
vše skrývající v poryvu nenapsaných děl …
,
písně čekají na dokončení, zatímco poezie strádá
v zápalu elitářského grafomanství
ó jak dlouho jsem čekal a co všechno mě ještě čeká
tolik přílivů a odlivů nádherných ód
Psát a myslet ...
... asi dost často patří !
... jen pár desítkám vyvolených ?
20.12.2021 12:39:39 | Fialový metal
Jo, psát bez myšlení je dar.) zajímavá
20.12.2021 09:59:58 | Constantine