* * * 60)

Dnešek je naprosto každodenní.
jen mám pocit loučení.
Znovu dlaněmi se opřít
o pískovcové kvádry
se změněnou vroucností.
Kdo pohostí mě v kterém náručí?
Jak najdu vchod i únik?
Jsem prázdný chůzí ulicemi.
V mozku mám připečenou touhu.
Touhu zůstat a při tom jít dál.
Zapomínám těžit z úsměvů,
Které prodávají v trafikách
na nárožích zabalené do staniolu.
Žízeň se se mnou nechce rozejít
a školu mám - jen pár tříd,
v nichž učil mě proud sazí
a metaři a popeláři
a metaři a mlíkaři
po ránu
a staří Řekové a Římani
a maldí Američani a Rusové
a pošahané holky
a pološílení kluci
a armáda a policie
a gelerie a knihovny
a další instituce
plné odpadků a krásy.
Tu školu jenou dochodím.