Putujeme tmou města
ve slunovratu
Na tvářích domů
hrajeme pexeso
hledáme stejné odstíny
žlutí rozsvícených oken
Představujeme si,
že když se nám podaří je najít
za chvíli zhasnou
Pak si v předsíni tělocvičny
prohlížíme boty
Vyprávím Ti
že ve školce při spaní
jsem si bral bačkorky sousedů do rukou
v posteli si je prohlížel
Nejraději jsem měl ty
které měly na podrážce parní vlak
nevyužité části podrážky
byly perforované spirálami kouře
Zkoumáme
ze kterých bot
by se dalo udělat pexeso
volíme miss boty
necháme pestrost barev
a jejich setkávání
aby nás omamovaly.
Představujeme si
že lidé si obují
na každou nohu jinou botu
Budou chodit po náměstí
ve snaze najít svým dvěma dcerám
vhodné ženichy
:)) tohle je tedy parádní představa
05.01.2022 00:38:27 | jenommarie
Už mám v hlavě ještě ulítlejší pokračování. Mimo to jsme včera seděli opět v šatně tělocvičny a děti úplně vážně botám přiřazovaly jména šachových vigur. Červené boty hrály s černými (měli tam takové ty čtvercové botníky Ikea).
05.01.2022 09:08:07 | Kaj
Je fajn..ta dětská fantazie a že můžeme i my dospělý opět díky nim..se takto zapojit. Tak to se těším, jen mám zde skluzy ve čtení . Hezký večer přeji :)
06.01.2022 20:46:10 | jenommarie
No panečku. Tam, kde jsem ještě nebyl*
21.12.2021 15:02:17 | šerý
:-). Díky. Možná, že psaní (alespoň moje) je snahou o to napsat něco co nejméně uvěřitelného. Něco takového, aby princezna, která má v moci mé zkamenění, řekla: "To není pravda". Pokud ale mám být se svým psaním spokojený, musí to být zároveň ukostřené, připojené na realitu, ze které vychází (z ničeho jiného vycházet nemůže). Poklidný čas předvánoční.
22.12.2021 08:08:29 | Kaj