Pavlačovka

Sedíme na pavlači,
panenky se nám stáčí,
jaképak téma načít?
Kdo ruku podá?
A na dně lógr kafe,
tak si tu jen tak blafem,
jak nás ta mnohověkost
u srdce bodá.

Běda, ach běda,
ta léta nás drtí.
Copak je třeba
se omlouvat smrti,
za to, jak tu žijem,
s cigárky, víno pijem
a nadáváme, jak se dá.

Sedíme na pavlači,
neprší, to nám stačí,
možná jen ten zpěv ptačí
nás trochu ruší.
Jen já a Pepa z depa,
oslava velkolepá,
slavíme konec světa
nevinných duší.

Buší, jo buší
to srdce rozhárané,
ten kdo má uši,
ten sotva někdy vstane,
aby zasel víru,
kde nechá tesař díru,
když náhodou si zamane.