Z ruských bylin
Z ruských bylin
láhev vodky otevřená,
ochablá ruka pijákova,
sahá po ní, zas a znova.
Za každým lokem kousek sýra,
urputně sklenici svou svírá
a přes láhev pozoruje svíci,
zmožený pak, usne na lavici.
Je dokonáno:
Láhev je prázdná, osamělá,
politý stůl, mouchy poletují,
svíce už taky dohořela,
oblohou zase mraky plují.
Je tady ráno:
Hlava je prázdná, nepotřebná,
v rukách je třas a nejistota.
Po ránu záda jsou neohebná;
co střízlivý má ze života ?
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...to zní jak ruská klasika...;-)
12.01.2022 15:10:00 | Marten
ten okamžik mi zůstal v paměti po zhlédnutí jednoho starého ruského filmu.
Takž jsi to trefil.
17.02.2022 16:58:58 | Kan
Samota vyvolává stesk po blízkosti. S nadsázkou si člověk u lahve "stvoří" opici. Tedy moc si s ní nepokecá, ale má si s kým zaspívat. A ve "finále" přiblížit se k ní pralesním jazykem a být spolu na čtyřech...
Ale povzbudit si náladu a hlasivky - zaspívat si, je fajn. To jo!
12.01.2022 13:33:05 | šerý
Vzhledem k mému věku, jsem toho zažil docela dost. A díky následným ránům, jsem s tím dávno sekl.
12.01.2022 10:49:21 | Kan
K láhvi sáhne,
kdo prázdný nebo smutný je...
Pokud to pravidlem není,
tak se nic nemění...
Alkohol je dobrý sluha,
ale zlý pán...
Líbí se mi, jak jsi to podal, jako bys to znal.
12.01.2022 10:38:32 | paradoxy