Společné psaní
Společné psaní
Psali jsme
dřevěnou tužkou
kovovým perem
i na plastové klávesnici
Stále to nebylo ono
Nakonec jsme zkusili
psát bříšky svých prstů
po hebkosti našich těl
Naše psaní
nesměřovalo k jiným čtenářům
už jsme je nepotřebovali
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
A tak to psaní pomaloučku..poSTupovalo
..až se stalo tím..důležitým
..a oni psali psali
..a četli četli.
:))
Moc pěkné je to..*
13.01.2022 14:33:42 | jenommarie
...není to romantický a mělo by...píšeš to jak zprávu pohřebnímu úřadu...;-)
12.01.2022 15:07:12 | Marten
No psaní, jako "jako protéza lásky?" Nebral bych to tak. Jednu, tebou zmiňovanou, bych získal a druhou, literaturu a její přátele, bych ztratil. Je dobré nezahnat jí do kouta a být s ní nevěrným.
12.01.2022 13:49:52 | šerý
Milý Šerý,
děkuji za Tvou starost. Myslím, že je odůvodněná, ale jinak než myslíš. Lásky bych se nebál. To je velká inspirace/motor. Podívej se na zamilované opeřence, jaké tokají písně. Píši lacině/prodávám literaturu z jiných důvodů.
13.01.2022 08:48:48 | Kaj