.

Vzpomínám na zadní lavici, kdy učitel mohl řvát.

Stejně oproti mně bezmoci, milionkrát předčítal školní řád.

Boxer a obušek, já jsem klidnej, nemusíš se bát.

Nikdy ne zrovna oblíbenej, stejně nikdy neseděl jsem sám.

Šestá třída, starší bratr, jeho křivák.

Začal se sebou něco dělat, už nechtěl být ten chudák.

Už v pátý třídě, lavice plná psaných depresích.

Potom střední, zmizel respekt, jinak se nic nemění.

Jen osedlal si motorku a poprvý se necítil jak ve vězení.