Sněží

Když se zas roztrhla peřina svatému Petru,

bradu svou zachumlám do tepla svého svetru

a s láskou ti upravím tvůj voňavý šál,

Ty jsi to všechno co jsem si kdy na světě přál...

Když vločka nám na líce,  zase za vločkou padá, 

ze všech tvých úsměvů,cítím jak moc mě máš ráda, 

ruce se propletou,láska v srdcích nám sálá, 

kráčíme krajinou,od pusy line se pára ...

Když pak u krbu zahřívám,Tvé ruce i duši, 

láska se do Tebe oděla a moc jí to sluší, 

něžně se přivineš ,nasloucháš příběhům, 

jak je to nádherné, dát smysl všem dnům...