Směšnost

Vím, je divné co cítím

v směšnosti podivné

tam v před se řítím.

 

Lhostejno, ze všichni se mi smějí

Co uvnitř mám vím sotva sám.

Že touhu, city stále hřeji 

jsou věci,  na které jsem sám. 

 

Jsem směšný, jiným třeba 

Je ve mě něco třeba,  co nikdo nepozná. 

Vím podivný jsem sobě já 

Co dal jsem se nedává. 

 

Vím jedno.

Neumím být "hnusný  k druhým"

To jsem nikdy neuměl 

Však, bohužel mám city

A v sobě něco

a toho se i bojím. 

 

Učení bolí se říká 

a nejen mozek se učí. 

I city, srdce a tělo 

nejsou zaslepené oči. 

 

Neumím nenávidět 

i kdyby třeba jiní měli 

Že po té jedné toužím 

tak rozdrtí mě  stěny?

 

Dobře 

pak naleznu snad uvnitř klid.

Že co jsem chtěl nemohu tak mít.

Ok, že musím s tim v sobě být.

 

Že miluju ji, tak mohu snít 

Štěstí i tak jí přát 

Tam někde uvnitř 

stále jí milovat.

 

Verši Vás tu třeba  nudit

však snít 

Žít 

Něco dát 

Jí 

I vám. 

 

~☆~