* * * 78)

Ta první promluva,
jež byla lež
napojená vínem
mi skočila do řeči
oproti prohranému smíchu
a verše, jež se
nahromadily
hluboko v mých vnitřnostech,
byly zvráceny
a vráceny nazpět
do mazlavé hlíny
tak jako všechna
klíny roztlučená slova.
Ničeho tak nenajím se,
aby to nenasedlo
na mou dlaň.
Alespoň poslepu
alespoň dotekem lítka
tam, kde mě hledají
poloslepí mražení,
tam objevuji jejich stopy,
jako krev
den po neděli
zasychám
a propadám se
do útrob Země
do zapomnění
hladu.
Hlase můj,
jak mluvit?
Jak zpátky získat vládu?