Nebe nad Štěpánkou
Nebe nad Štěpánkou
Z mlhy v mé hlavě
vystupují stromy myšlenek
běžky vyšlapují
bělobu mozkové kůry
Dívám se do korun
do větvení variant
Maník zapomnění
motorovkou podetíná
jeden strom po druhém
při loučení s myšlenkami
pila pláče
Syn vyšlapává stromečkem kopec
zanechává za sebou
kresbu hřbetu
obrovského hada
v kulminaci mu prý
hůlkou přikreslí hlavu
Na sjezdovce pozoruji
zacyklené uvažování
lanovkou nahoru
a na lyžích hned zpátky
V oxytocinovém lomu
vytěžuji horninu lásky
Na louce u lesa
kvílí sněžný skůtr
s děravým výfukem
uskutečňují se v něm
okamžiky mého rauše
I falus rozhledny
se potácí v mlze
jen nad hlavou
probleskuje modré nebe
Rozevřené stránky strání
s řádky alejí stromů
a občasnou kaňkou stavení
si mohu jen představovat
Dočetl bych se
o zradě, křivdě a šikaně
ze kterých jsme vystoupali
Sníh pomalu taje
horští mudrci
ustupují dopaminovým dálnicím
zvířecích pudů
dopravovaným z rozmrzlé nížiny
Komentáře (5)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
vnímám, dva příběhy, i na dvě díla by bylo, i na dvě různá nebe, nad Štěpánkou, jedno jak azur ve slunci, a druhé v mlze tajemné došeda, no Kaji, tedy vybrala jsem si to azuro a cestou do nížiny si ho nenechala vzít, a ještě moje maličká závist, kraji, kde teď sníh a možnost na běžky, nechals zde krásnou stopu
24.01.2022 09:28:22 | Vivien
Milá Vivien,
jsi hodná. Tvůj komentář ukazuje na to, co si také myslím: nedotáhl jsem to, není to technicky kvalitní. Dva příběhy, toť přeci ideální příležitost pro propojování. Mezi dvěma příběhy je široké pole variant, jen si najít nejlákavější stopu v široké sněhové pláni. Hodně teď píšu, je to čím dál víc deníkové a technická stránka upadá. Vlastně mám velmi chabé teoretické znalosti, jak by to mělo vypadat. Na druhou stranu se tím moc netrápím.
PS: syn a jeho had. Měl jsem ho nějak lépe zakomponovat do popisu své mysli, protože tam vedle jevů v krajině byl i on. Takto se projevuje jako možná až rušitel, což je škoda.
24.01.2022 10:27:04 | Kaj
Víš Kaji, je to myslím spíše o tom, že já vnímám psaní jako pouhou radost, a vlastně ani nepřemýšlím, zda je zdejší publikované "technicky kvalitní" jak píšeš, jsem prostinká v tomto směru, jistěže omílané láska páska mě nemá čím oslovit, to však není, pozor, tento případ, a to já už vůbec nejsem odborně způsobilá cokoliv technického hodnotit, vnímám vyvolanými představami, sdělením v publikovaném, v otisku příjemného po přečtení, a ten je.
24.01.2022 11:24:18 | Vivien
Jasně. Asi to máme každý jinak. Inspirace jsou příležitosti. Když něco dělám, snažím se to dělat pořádně. Dělám i sochy.
Je nepříjemné skončit dřív, než je hotovo. Pak může přijít profík a párkrát do toho ťukne a potom se objeví potvrzení vize, kterou měl člověk na počátku. Pak to do sebe zapadne, člověk ví, že je hotovo, že není potřeba přidávat nebo ubírat, že už se tím nemusí zabývat, může si dát nejakou zaslouženou odměnu, věnovat se něčemu jinému. Já takový pocit tady nemám. Je to jako bábuška. Už jsem nějaké její slupky odloupl, ale nechal jsem to být s tím, že uvnitř zůstala další neobjevená menší, stručnější, krásnější. Možná si tady z toho udělám workshop, dokopu se k novější verzi a šoupnu jí sem.
Myslím, že v tom, co mi chybí, by snad mohl být ukryt počátek mého chápání toho, co je poezie.
24.01.2022 12:02:00 | Kaj
PS: když to udělám "technicky" lépe, celé mi to třeba bude připadat podobně elegantní jako ta věc, kterou popisuji. Psaní a publikování je možnost komunikace. Když to "technicky" lépe zpracuji, lépe sdělím svůj zážitek čtenáři.
24.01.2022 12:19:56 | Kaj