Nechat znít
po skráních běžet
šumění krve
v srdci tlouct
ten pocit, který
hřeje…
kde je?
neslyšíš, nemůžeš
nechat znít
přes víčka, přes závěje
tvůj smích...
v srdci tlouct
v srdci tlouct
v srdci tlouct
…
tak kde je?!
jako dusot kopyt
osudový pohyb
neschováš, nezapřeš
co chceš a máš
nechat znít
nechat znít
polibky smrti
na skráních
šumí...
.
...a v srdci tlouct...
.
Tep básně zazněl
...jen ať v srdci tluče
jen ať zní..
hlavně to pěkné. ;) *ST
Hezky jsi popsala
a mezi..ty mezery..
jak pauzy mezi tepy.
27.01.2022 20:59:37 | jenommarie
...milá slůvka, děkuju Marie*
28.01.2022 13:08:01 | Sonador
...máš pravdu, že nejvíc srdce tluče při vzrušení...stejně silně jako při ohrožení...;-)ale hlavně že ještě tluče...
...jé, teď mi došlo, že mi zas asi nedošlo o čem píšeš, nechávám se unášet vlastními asociacemi..;-Dpromiň...
26.01.2022 16:08:26 | Marten
náhodou jsi tu správně... já sama nevím co se to psalo, taková pocitovka... pěkně mi tomu dáváš obrysy:)
a už se nikdy neomlouvej za to, že asociuješ pod mými texty:D tvé asociace jsou vždy vítány;)*
26.01.2022 16:42:41 | Sonador
...já se raděj omlouvám předem...protože chápu, že někoho občas prudím...;-)a chápu, taky bývám někdy překvapenej co napíši...a co tím vlastně chci jako básník říci..
26.01.2022 16:50:47 | Marten