Čím život by byl nemít své vzdušné zámky?
Stavím je od mala, neb v nitru mám zmatky.
Co cítím uvnitř tak sotva vím
od dětsví podivný v nitru splín.
Tomu(té*) po čem toužím uvnitř zámek postavím
Bolestem uvnitř sebe cestu tím zahradím.
Ó ano, dávno po všem mohlo být,
nemít tu touhu po lásce, nehledat ten cit.
To proto se stále zvedám, jak phoenix z popela
Že stále čekám, kol kdyby letěla.
Pak smysl už snad pochopím
a klidně se cele rozpustím.
A najdu klid.
☆
Víš, možná že tě ty
..i když "vzdušné zámky"
i něčemu učí a v něčem posilují *:)
Nač chtít vědět
nač chtít znát
VŠE..
A všemu smysl přisuzovat ..
má to ten smysl,
jaký tomu samy dáme *
a budeme si i držet:)
Ať už létáš
vysoko
Jak chceš;)
27.01.2022 20:17:52 | jenommarie
Já se vznáším, ani moc zmatků nemám, tak nevím, jsem asi ještě víc ta pověstná Štrosmajerova holubička. Tak ještě ty pády nějak navždy zpopelnit. Pěkné dílo.
27.01.2022 14:25:38 | Vivien
Děkuji holubičko v letu
Za slova, tu za potěchu
I popel se ve větru umí vznést
Prozkoumat věru mnoho cest.
A život další dát.
:0)
27.01.2022 16:16:47 | Protos1182
Být "rafinovanou" kostkou cukru a vůni meduňky rozplynou se maté. K lásce po jazyku proklouznout.
Však jako muži víme, přesto zbloudíme. Viď, Protosi.
27.01.2022 13:40:15 | šerý
Proč furt kroužíš okolo sebe a čekáš na lásku? Chceš mít nebo být?
27.01.2022 12:58:58 | paradoxy
Tady si otevírám přihrádky šuplíků
a cistim pavučiny.
To proto vpisuji sem
Své touhy i své splíny.
Abych je vynesl ven
A nežral se jimi už.
27.01.2022 13:18:07 | Protos1182
Vidíš, vlastně. Chci jen "pochopit", a tady se vypsat z toho, co mě uvnitř drtí, abych tomu dal formu, a pak s tím/na tom mohl líp pracovat.
27.01.2022 13:15:12 | Protos1182
Chápu tě, každý to tak někdy máme. A co to zkusit obráceně, prostě to nechat být?
27.01.2022 13:23:07 | paradoxy