Mozaika

Půdorys duše
bije a tluče.
Za zástěnou se vleče.
Dnes větrem
zítra sluncem
nebo obráncem.

Plátno je černé
a štětec dává hvězdy,
aby vzlétly.

V duchu slávy
bez reklamy.
Světlý kamínek
ke kamínku.
I zapomenutou panenku.

I to je obloha
v nitru svá.
Originálem políbená.
Ve stínu luny
zrodí se den načechraný.

Kočko, pojď už spát.
Každý má svoji hvězdu rád.
A ve svém stínu jde malovat.

Je jediná a zůstává,
když vše se začíná propadat.

Už usínám. Odbíhám.
Barvy nechám schnout.
Noc přijde s pohádkou.

A ráno začne zelenou.
Pokora hladí dálavou.