* * * 88)

Našlas mě v noci.
Bíle jsi zářila.
Byla jsi z vnitřností,
kterými krvácím
a teď tě ztrácím
v slunci a světle,
v úsměvech,
jimiž se k tobě obracím.

4.5.1987

Autor Jan Kacíř, 31.01.2022

Přečteno 165x

Tipy 9

Poslední tipující: Koala, Dreamy, Iva Husárková, šerý, Marten, mkinka, Sonador

Komentáře (4)

Komentujících (4)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

Úplně v tom vidím sebe v osmdesátým sedmým roce. Dobrý.

02.02.2022 08:23:02 | Koala

Přeci jen něco zbyde...
Ztratit všechno nelze tak lehce.
Koukám, co jsi v civilu, trošku víc jsi přitlačil na pero...:)

01.02.2022 07:36:36 | Dreamy

No na to psací ani moc ne. Jen jsem měl zakázku na asi 30 básní do jistého dramatického pokusu, kdy byly jednotlivé akty (dialogy) prokládány právě těmi básněmi. Nikdy se to nerealizovalo (aspoň pokud vím) a autor té dialogové části se mi ztratil kdesi na Petřinách...

01.02.2022 08:55:40 | Jan Kacíř

pane jo!*

31.01.2022 09:07:13 | Sonador

* * * 88)

* * * 88)

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Autoři online (5+2)

Návštěvnost