Anděl, ďábel, gentleman a jeden velký chaos

Pojď sem ke mně, člověče,
Aspoň na chvilku milou,
Dřív, než mi kokain proteče
I tou nejmenší žílou.

Anděl i ďábel,
Avšak gentleman především,
Očima černýma jak kafe uhranuls mou mysl,
(Kéž bys mě sváděl...)
Svým chováním okouzlil, dává to smysl?
(Kéž v jeho rukou nezhřeším.)

Každé pohledů spojení
Mě rozkládá jak hlavolam,
Stejně si nejsme souzení,
Je to pouhý optický klam.

Zabili, zabili, chlapa z Koločavy,
Jsi jak droga, navozuješ mi krásné stavy,
Avšak záhy přichází ten divný pocit
Provinění, jak po zakázaném ovoci,
Mezi námi není prostor na jemnocit,
A tak se propadám do té smutné bezmoci.





(O své ex zmiňuješ se na konci dne,
Chci, abys nepoznal, jak to ve mně pne,
Po obětí mám chuť ti pošeptat: ,,Polib mě, prosím''
Ale to bychom oba zhynuli mávnutím kosy.)