Ozvěna

Ozvěna roztáhla perutě,
když křičel jsem v noci ze sna.
Zprvu zdálo se, že visí nehnutě
a, že je ji ta noc těsná.
Trvalo jen chvíli, než do noci udeřila,
nebyla sama, šla za ní hned jiná,
jako kdyby nevěřila,
že má sílu, že poletí, že neusíná.
Do dáli se nesla mezi domy ulicemi,
jak opilý démon zmítala se.
Vznášela se temnou nocí nade všemi
a pak ztratila se - v čase.