Smrt básníkova srdce

Je jedna věc, kterou již neumím:
Psát verše básní, slova próz,
neb mají me dost a dost.
Proč ta zlost?
Jako bych jim všechno nedal.
Snad jiný za mě rozhodoval.
Ba, tak jest.
Hle, toť ta věc v hrudi bijící,
ona srdcem se zove.
To je ta klec,
jež chová nežný lásky cit.
Či nechám si snad namluvit,
že pro báseň jen verš stačí vymyslit?